Vladimíru Kokoliovi nevadí nuda a radí lidem dívat se déle, 2003, MF Dnes

<small>Z Kokolia</small>

autor textu: Simona Juračková

Vladimíru Kokoliovi nevadí nuda a radí lidem dívat se déle
Pozor! Nebezpečí informací!

deník MF Dnes, 22.7.2003,

Zbytečné informace škodí životu!, varuje na internetu výtvarník Vladimír Kokolia. "Byli jsme vychovaní v tom, že vzdělání znamená načerpání maxima informací. Ale důležité je i aktivní nevědění," říká první laureát prestižní Ceny Jindřicha Chalupeckého.

Mezinárodně váženého malíře a grafika bydlícího nedaleko Brna si hudební fanoušci mohou pamatovat i jako zpěváka a textaře alternativní kapely E. "Zkoušeli jsme s ním asi půl roku, on jen seděl pod klavírem a nevylezla z něj ani hláska, tudíž jsme mu věřili, že to bude vono," řekl kdysi jeho tehdejší spoluhráč Josef Ostřanský. Úplně poslední koncert "Éčka" se uskutečnil před čtyřmi lety. "Vystoupení mi dost scházejí. Člověk se při hraní obrátí vnitřkem ven," vzpomíná Kokolia.

V roce 1992 byl jediným československým výtvarníkem vystavujícím na prestižní kasselské přehlídce Documenta. "V té době jsem se mohl stát internacionálním umělcem a vědomě jsem od toho ustoupil. Úspěch jsem si užil. Je to úžasný život, který ale není skutečný," rekapituluje výtvarník, který tvoří obrazy jedním tahem a lidem radí, aby se dívali na obrazy déle: "Až si zažijete i nudu, uvidíte věci, které s obrazem někdy už ani nesouvisejí."

Názory na Kokoliu se příliš nerozcházejí. "Je velmi otevřený a pozorný, umí naslouchat a dát najevo zájem. A je velice důsledný. Ze začátku může mít člověk pocit, že je bohém, je roztržitý a věnuje se jen tvorbě, ale nakonec se ukáže pravý opak," hodnotí jej historička umění Kaliopi Chamonikola. Není mu lhostejné ani okolní dění. Otevřeně se vyjádřil třeba ke krizi, která před dvěma lety otřásla brněnskou Fakultou výtvarných umění. "Je jiný než ostatní tatínci. Postupně jsem zjišťoval, že je něco jinak, ale nemám moc možností, jak to srovnat," prozrazuje prostřední syn Jan.

V roce 1998 se v pražské galerii Mánes konala Kokoliova rozsáhlá výstava. Podle vlastních slov se vyčerpal a několik let nemohl tvořit: "Z legrace říkám, že nic není větší pohoda než krize, protože si člověk válí šunky a nemusí nic dělat. Ale ve skutečnosti jsem znervózněl a zdálo se mi, že úplně skončím." Minulý podzim však veřejnosti představil zbrusu nové obrazy na výstavě v brněnské galerii Ars.

Přes deset let vede Kokolia ateliér grafiky na pražské Akademii výtvarných umění. Na brněnské FaVU vede kurz stání za stojanem. Je založen na čínském bojovém umění tai či. "Studenti slyší principy, které mohou aplikovat na malbu. Kdybych je řekl rovnou, byla by to nalejvárna," přibližuje metodu. Všem však neměří stejným metrem. Na pražském působišti je tai či téměř zakázané. "Workshopový systém je jako návštěva strýčka, který přiveze čokoládu, a i když se návštěva zdrží tři dny, neomrzí se, ale nepronikne k podstatě. S mými studenty je to jako manželství po několika letech. Patří do něj i ta nuda." říká.

Vladimír Kokolia

Narodil se 27. listopadu 1956 v Brně. Vystudoval na Střední uměleckoprůmyslové škole v Uherském Hradišti obor propagační grafika, později malířství na Akademii výtvarných umění v Praze. Účastnil se přes dvou set padesáti skupinových výstav, uspořádal osmdesát výstav samostatných. Byl zpěvákem a textařem kapely E, ilustroval řadu knih. V roce 1990 se stal prvním laureátem Ceny Jindřicha Chalupeckého. Od roku 1992 učí na AVU v Praze, žije ve Veverských Knínicích.

FOTO: MAFA - RADEK MIČA