Občas se všichni sejdou v koupelně, 2004, MF Dnes

<small>Z Kokolia</small>

autor textu: Simona Juračková

Občas se všichni sejdou v koupelně
Rodina výtvarníka Vladimíra Kokolii má doma oddělení pro nesmysly a řadu odkladišť

deník MF Dnes, 31.1.2004, vyšlo k výstavě: Dům Umění, Dům umění města Brna, Brno

Malíř a grafik Vladimír Kokolia má svůj dům v Brně. Ještě do zítřka. Pak jej ale bude muset opustit. Na dobu trvání své výstavy se totiž nastěhoval do jednoho ze sálů brněnského Domu umění.

Tady spal, vařil si, ale také přednášel, cvičil tai či a diskutoval s návštěvníky. "Všichni nás ze začátku litovali, ale teď jim takový obývák ve středu Brna připadá jako velká vyčůranost, " uvažuje výtvarník nahlas.

Obvykle ale žije v útulném přízemním domku na vesnici nedaleko od Brna. Na dveřích jsou cedulky s nápisem Zavírej! "Bývá tady osm stupňů, teď je to lepší, je deset," pozoruje Vladimír Kokolia rtuť teploměru.

V domě totiž už dva měsíce hospodaří jeho tři synové. Asi jim na teple moc nezáleží.

Pětičlenná rodina obývá čtyři místnosti. Vedle kuchyně je to obývací pokoj, knihovna se čtyřmi pracovními stoly a dětský pokoj.

"Žijeme hodně pohromadě.

Někdy se třeba celá rodina zničehonic sejdeme na dvou čtverečních metrech v kuchyni nebo koupelně. Nedávno jsme zvětšovali gauč, abychom se z něj mohli všichni dívat na televizi," komentuje život rodiny výtvarník.

On sám nejčastěji maluje v úzkém koutě společného pokoje. "Nikdo nevěří, že i dvoumetrová plátna maluji s půlmetrovým odstupem. Jen jeden formát se mi nevešel ani na verandu, tak jsem ho musel malovat v průjezdu," říká.

Za roky společného života v Kokoliově rodném domě vznikla desítka odkladišť a vyvinul se speciální systém třídění. "Nepořádek je zdánlivý. Každá věc má svoje oddělení. Jen někdy může být obtížné je najít. V domě existují uzlová místa, kde se spontánně hromadí předměty. Je důležité mít oddělení pro nesmysly a nezařaditelné věci. Život je boj o to, aby se toto oddělení nestalo jediným," baví se Kokolia vlastním výkladem.

Zajímavé je se po domě orientovat pomocí mentálního modelu. Člověk prý při hledání přestane vidět horní vrstvy, protože si pamatuje, jak to na daném místě vypadalo před třemi dny.

Udržování pořádku je podle Kokolii velká filozofie. Manželka Eva má praktičtější přístup. "S jedinou výjimkou: jelikož vyrůstala ve druhém patře, tak když je v koupelně vylitá voda, má podvědomou obavu, že vytopíme sousedy," vysvětluje.

Dům je organizmus, který si žije vlastním životem. "Dřív byl naplněný předměty - známkou bohatství. Dnes, kdy jsou lidi věcmi zavalení, to začíná být znak nedostatečné recyklace. Je vlastně přepych se umět věcí zbavovat," rozvíjí. Ale v praxi, jak říká, nevyhodí nic.

Vladimír Kokolia

• malíř a grafik

• narozen v roce 1956 v Brně

• první laureát Ceny Jindřicha Chalupeckého v České republice

• uspořádal přes osmdesát samostatných výstav

• působí na pražské Akademii výtvarných umění

• www.kokolia.cz

Foto: OBLÍBENÉ MÍSTO. Kuchyň se stejně jako koupelna stala u Kokoliů jedním z ústředních míst. Na snímku je Vladimír Kokolia mladší.

FOTO: MAFA - RADEK MIČA

Foto: MISTROVSKÁ LEKCE. Kromě výtvarného umění se Vladimír Kokolia věnuje i tai či. Z něj vycházel i vloni, když na brněnské Fakultě výtvarných umění vedl kurz stání za stojanem.

FOTO: MAFA - RADEK MIČA