Kuks nás stále inspiruje, říkají výtvarníci, 2001, MF Dnes

<small>Z Kokolia</small>

autor textu: Jan Hrudka

Kuks nás stále inspiruje, říkají výtvarníci
Kuks je jako stvořený pro rozvíjení vnímavosti k duchu místa, tvrdí docent Vladimír Kokolia, který do barokního areálu hospitálu jezdí se svými studenty už několik let

deník MF Dnes, 19.5.2001, vyšlo k: plenér, Zámek Kuks, Kuks

Když si hrabě František Antonín Špork zvolil za své sídlo nevelkou osadu Kuks mezi Jaroměří a Dvorem Králové nad Labem, zřídil tam zámek, lázně s rozlehlými parky, špitál pro vysloužilé vojáky i rozsáhlou knihovnu. Zval prý pak k sobě přední učence a umělce své doby, aby tam hledali inspiraci. Dodnes po nejznámějším z nich, Matyáši Bernardu Braunovi, zbylo na Kuksu vrcholné sochařské dílo. Může být Šporkův Kuks pro výtvarníky inspirativní i dnes? K čemu je přivádí jeho atmosféra? Odpověď na podobné otázky se snaží hledat docent Vladimír Kokolia se svými studenty z ateliéru grafiky pražské Akademie výtvarných umění.

ŠPORKŮV VKLAD TRVÁ

Malíř a pedagog, rockovému publiku známý jako jeden z představitelů brněnské alternativní hudební scény, říká, že své studenty neučí nic jiného, než aby se naučili pracovat sami se sebou. "Grafika je široký pojem, do něhož se vejdou počítače, čínská kaligrafie a různé potrhlé experimenty, ale nám se nakonec jako nejexotičtější ukazuje 'obyčejné' kreslení. Na Kuks nejezdíme za nějakým rozptýlením, nýbrž normálně pracovat," říká Kokolia. Do barokního areálu kukského hospitalu jezdí se svými studenty již několik let. Tvrdí, že Kuks je jako stvořený pro rozvíjení vnímavosti k duchu místa. "Ten vklad Šporkovy energie je tu pořád znát - stejně jako pokora, se kterou své ambiciózní záměry podřizoval krajině. Věnovat se výtvarným aktivitám je na tomto místě přirozené," vysvětluje Kokolia. Nebrání přitom mladým lidem věnovat se i jiné činnosti. Studenti například uskutečnili průzkum kamenných základů bývalého Wagnerova srubu v nedalekém Braunově Betlémě, v parku hospitalu osadili nové lavičky a provedli další drobné úpravy areálu. Jejich výtvarné práce pak mohou během jejich pobytu zhlédnout i návštěvníci Kuksu.

MÍSTO INSPIRUJE

Při svých předchozích pobytech na Kuksu se mladí výtvarníci pouštěli do nejrůznějších výtvarných akcí či percepčních cvičení, na které školní ateliéry obvykle nestačí. "Chodili jsme třeba po areálu dva dny s páskami přes oči. Se zavázanýma očima jsme i spali, abychom se ráno probudili do tmy," říká Kokolia a vzpomíná, že aniž by to tušil, studenti si pásky sundali o pár hodin dřív. "Nechali mě v tom smažit samotného!" směje se výtvarník. Letošní týdenní pobyt asi tuctu studentů AVU, k nimž se poprvé přidala skupina budoucích učitelů výtvarné výchovy z Pedagogické fakulty v Hradci Králové, byl nasměrován jako krajinářský plenér. "Ani při krajinkaření jsme však nepřestali myslet na veřejnost. Nejsme sice žádní baviči nebo divadelníci, ale i tak je pro nás důležité nacházet příležitosti, při kterých je naše práce vystavena reakcím 'normálních lidí'. Napadaly nás ty nejnemožnější způsoby interakce s veřejností, postupně se okruh nápadů přesouval od performancí a nejrůznějších mystifikací ke klasickému vztahu výtvarné dílo - divák. Nechávali jsme se inspirovat místem, které je samo o sobě velice silné. Jakoby si dopředu říkalo, co si s ním počít! Nakonec jsme víc poslouchali, než vymýšleli. Mimoto pro nás byla důležitá přítomnost studentů hradecké školy, i když jsme na spolupráci nijak netlačili. Byli jsme prostě otevřeni možnosti, že se mezi námi objeví chuť něco dělat pohromadě. To se také nakonec stalo," vysvětluje Kokolia. Podobně se na věc dívá i učitel pedagogické fakulty Pavel Doskočil, který na Kuksu vedl hradecké studenty. "Nechtěl jsem, aby u akademiků došlo k pocitu, že z nich chceme něco tahat. Oni měli svůj program, my také," říká Doskočil.

MŮŽE VYPADAT OBRAZ JINAK, NEŽ VYPADÁ?

Studenti si během pobytu připravili společnou akci Disco Heute, v níž se mísilo výtvarno s hudebními prvky. Své malby, objekty a instalace pak vystavili k nahlédnutí veřejnosti ve vyklizených prostorách v patře pravého traktu hospitálu. "Myslím, že se to povedlo a že i my jsme přispěli se svou troškou do mlýna," je spokojen Doskočil. Oceňuje, že jeho studenti se vedle posluchačů akademie mohli přiučit samostatnosti. "Je to zážitek jiného přístupu, který studentům zůstane," míní. Jako někdejší absolvent sochařství na Akademii výtvarných umění může mezi oběma školami porovnávat. "Pedagogické fakulty mají trochu pocit méněcennosti. To znamená, že u nás jsou děcka ve výtvarném projevu jakoby opatrnější. Tady se však mohli naučit iniciativě, jakož i organizovat a vymýšlet," tvrdí Doskočil. Akademici zůstali věrni studijnímu přístupu, k němuž přizvali i budoucí pedagogy. Po předchozích výpravách za motivem si v prostorách někdejšího Šporkova bytu každý našel místnost s oknem do krajiny a po svém je interpretoval. "Myslím, že jejich malířské pohledy z okna mohou být pro víkendové návštěvníky Kuksu zajímavé, a to i když vznikne třeba jen obyčejná studie krajiny. Vypadá to," uvažuje Kokolia, "že lidé přes všechny filmové triky a televizní masáže zůstávají fascinováni skutečností, že se věci dají namalovat prostě. Když lze poznat, že třeba tahle barevná skvrna je jasan a ne třeba jilm." Nakonec při vernisáži došlo i na experiment, třebaže Kokolia tento termín odmítá. V jednotlivých komůrkách Šporkova bytu návštěvníci nalezli umělce vytrvale a po celé hodiny bez hnutí civící do zdi. "Pro nás je to standardní cvičení - pohled se s délkou trvání neustále proměňuje, rozpouští hranice mezi věci a nanovo je spojuje. V méně náročné formě si to ostatně každý může vyzkoušet, když se ocitne před obrazem a věnuje mu místo běžných několika vteřin minutu, nebo dokonce pět minut stálého pohledu. Za tu dobu se obraz otevře, začne vypadat jinak. Je to bláznivé: Jak může vypadat jinak, než vypadá? Ale je to tak a k tomu, abychom se o tom přesvědčili, stačí opravdu jen postát a dívat se o něco déle," tvrdí výtvarný pedagog.

OŽIVENÍ AREÁLU

Kastelán hospitálu Ladislav Křížkovský míní, že pro začínající umělce může být Šporkův Kuks velmi zajímavý. "Kuks byl kumštýři oblíben vždycky a duch, který tomuto místu vtiskl hrabě Špork, tu zůstává. Když tady studenti něco tvoří, nedělají to jen pro sebe, ale i pro jiné a to je zřejmě nejschůdnější cesta, aby areál začal žít," soudí Křížkovský. Pro nejrůznější umělecké a další aktivity by podle něj mohl posloužit právě Šporkův byt, který v loňském roce opustil státní archiv. Plány na rekonstrukci traktu budovy jsou už prý z větší části připraveny. "Tato část hospitálu by měla být volnější, průchozí. Záleží však na tom, jak to dokážeme udělat s penězi a uspořádat tak, aby se tam nic nestalo," uvažuje kastelán. V přízemí počítá s možným rozšířením stávající šporkovké expozice, v patře by mohly fungovat nějaké interaktivní záležitosti. "To je však věc, která nebude hned, ani za rok, protože k ní bude potřeba zázemí. A přestože místnosti nejsou nijak zvlášť zničené, zázemí tu naprosto chybí," tvrdí Křížkovský.

FOTO: MAFA - OTAKAR GRUSSER