Kokolia své slavné obrazy zapírá, 2004, Hospodářské noviny

<small>Z Kokolia</small>

autor textu: Magdalena Čechlovská

Kokolia své slavné obrazy zapírá
Výstava v brněnském Domě umění má charakter výprodeje levného zboží

deník Hospodářské noviny, 23.1.2004, vyšlo k výstavě: Dům Umění, Dům umění města Brna, Brno

Zvědavé pohledy návštěvníků brněnského Domu umění se pokradmu obracejí od vystavených děl k muži v batikovaném triku. Ten nenuceně leží na dece v improvizovaném obýváku, popíjí čaj a povídá si se svým hostem usazeným na žíněnce.

Dvojici obklopují velká plátna a malířské náčiní. Za jedním stojanem je ukryta postel a dokonce sporák s nádobím. "Chtěl jsem připravit výstavu v kontaktním duchu," říká onen muž, osmačtyřicetiletý výtvarník Vladimír Kokolia.

To, že se po dobu své brněnské výstavy v galerii zabydlel, však není jedinou zvláštností. Kokolia výstavu pojal jako přehlídku svých raných, většinou nevystavovaných děl. Ba co víc: výstavě vtisknul ráz dobře známý z výprodejů levného zboží.

Brňané tak mohli ve svých poštovních schránkách nalézt pestrobarevný leták s vemlouvavými slogany - Kupte si obrazy, které nikdo nechce, a ušetřete! Denně bezva ceny, blbé obrazy se slevou!

Překvapeni však nakonec nejsou pouze ti, kdo si skutečně přijdou koupit nějaký ten levnější "kousek" slavného umělce, ale i znalci Kokoliova díla. Ti první jsou šokováni cenami nabízených děl, ty druhé zaskočí jejich výběr. Kokolia se totiž umělecky odhaluje na dřeň.

"Tak osmdesát procent svých prací jsem po dokončení hned někam zašil. Myslel jsem si o nich, že jsou příliš osobní nebo blbé. Ale ne proto, že by se mi nepovedly. Prostě jsem už od začátku věděl, že budou hrozné," říká výtvarník.

Přestože Kokolia již více než deset let maluje téměř výhradně abstraktní, jemně tónovaná, velká plátna, na výstavu jich původně vybral jen velmi málo. Jako by chtěl ze skromnosti "zapřít" to nejlepší - styl, který jej proslavil (Cena Jindřicha Chalupeckého, zastoupení v řadě prestižních sbírek).

Místo toho vystavil své dětské kresby, studijní práce, portréty, nedokončené obrazy i různé experimenty z osmdesátých let. Nechybějí ani expresivní krajinky, surrealistické abstrakce či rodinné výjevy. A k tomu všudypřítomné cenovky s pěti a šestimístnými ciframi.

"Kdyby tohle Vladimír udělal v New Yorku, jeho obchodníci by jej utloukli," říká galerista Karel Babíček, který výtvarníka zastupuje a který si výstavu přišel již podruhé prohlédnout. Podle něj mohou být obdobné hrátky s vlastní reputací velmi ošidné. Samotná expozice se mu však nakonec velice líbí. "Je velmi intimní. Evokuje mi sedmdesátá a osmdesátá léta. Obdivuji, s jakou intimitou - téměř jako bez trenýrek - Kokolia předstupuje před diváky," dodává galerista.

Jakou kupní sílu má Kokoliovo jméno na trhu s uměním, však galerista odmítá prozradit. "Nemělo by se hovořit o ceně jména, ale jen o konkrétním obraze," říká. Po chvíli ale přeci prozradí, že cenovky s nejvyššími ciframi v expozici jsou realitě nejblíž.

"Zájemců o obraz se vyskytuje hodně. Většinou se mi podaří jim to rozmluvit. Mám hrůzu z toho, že by někdo své koupě začal litovat," říká výtvarník, pro kterého je obchod kolem umění vzdálený.

A proč tedy uspořádal výstavu jako výprodej? "Lidé mají před obrazy přehnaný ostych, rádi tvrdí, že umění nerozumí. Cenovkám ale rozumí každý. A navíc cena má velkou estetickou sílu," dodává výtvarník, podle kterého divák vnímá drahý obraz jinak.

Výstava v brněnském Domě umění potrvá do 1. února. A návštěvníci, kteří si skutečně chtějí nějakého "Kokoliu" koupit, si mohou vybrat z nabídky drobné grafiky, kalendářů či malých kopií. K dispozici je od včerejška i katalog.