Jak studenti sbírali rady, co je to vlastně umění, 1998, MF Dnes

<small>Z Kokolia</small>

autor textu: Mirka Spáčilová

Jak studenti sbírali rady, co je to vlastně umění

deník MF Dnes, 6.4.1998, vyšlo k: Festival FAMU, Divadlo Archa, Praha

"Teď abych si hodil korunou, komu věřit," povzdechl si pilný mladík, jenž na Festivalu FAMU v rámci doprovodných akcí absolvoval jak praktický večer s "procházkou" oblíbenými filmy Jana Svěráka, tak filozofické diskusní fórum dokumentaristy Karla Vachka a jeho přátel. Svěrák tu představil své inspirační zdroje: Spielbergovy filmy Indiana Jones a E. T. Mimozemšťan, sci-fi Ridleyho Scotta Blade Runner a Vetřelec, Weirova Svědka či Hopperovu Bezstarostnou jízdu. Vachkova disputace přetřásala otázku "Co je umění a co dělat, aby bylo". Vzdával-li Svěrák poctu "náčelníkům" filmu, na jejichž velikosti nemění nic ani jejich současné prohry, Vachek se zlobil, že vidíme "stále opakované věci", a chrlil otázky: Je "art" čili umění uklizená ulice, nebo i něco víc? Chceme mít ve všem jistotu - ale není snad zdrojem tvorby nestabilita? Dá se vyložit obraz jinak než obrazem, báseň básní, zatímco film je odkázán na reprodukci? Když Vachek dospěl až k dostavbě Temelína, režisér Jan Němec se rozesmál: "Tohle je úplný nesmysl, sezvat pár lidí, co se nikdy neviděli, a nechat je rokovat, kolik andělů se vejde na špičku jehly!" Svému příteli Vachkovi pak řekl, že je svého druhu "bavičem Dejdarem" a že by se měl moderátorsky vyžívat v nové televizní Debatě. Hudební skladatel a příležitostný herec Jan Klusák přiznal, že "už je z toho janek", filozof a kritik médií Antonín Kosík se omezil na několik glos. Nakonec se zrodilo několik definic umění. Malíř, hudebník a pedagog Vladimír Kokolia odvozuje tento pojem od výrazu "u mě", nikoli "uměti" - a Klusák se prý při tvorbě cítí jako blažený kluk, který si smí věčně hrát s kyblíčkem. "Mluvit měli především studenti, ne my," poznamenali po poněkud jednostranném průběhu sešlosti Kosík s Němcem. Našli se ovšem vytrvalci, kterým se stýskalo ještě po třetím, zrušeném "školení". Režisér Pavel Marek chystal průvodce různými filmovými verzemi Hamleta, konkrétně proměnami monologu Být, či nebýt. "Chtěl jsem probrat pětaosmdesát Hamletů, ale v archivu sehnali jen čtyři," vysvětlil Marek, proč vystoupení odřekl.