Instituci sleduje i Praha, 2001, MF Dnes

<small>Z Kokolia</small>

autor textu: mlk, haf

Instituci sleduje i Praha

deník MF Dnes, 23.6.2001,

Jak na Dům umění, jeho koncepci i ředitele nahlížejí odborníci, kritici či samotní výtvarníci? Brněnská instituce nevzbuzuje zájem jen v samotném Brně.

Vladimír Kokolia, výtvarník:

Zdá se mi naivní věřit v internacionální styl, v kurátorské pojetí umění a vůbec v celou tu pompu kolem dnešního uměleckého provozu, a podezřívám Pavla Lišku z toho, že jemu to naivní vůbec nepřipadá. Ale zároveň vidím, že za stejného zdroje jako jeho důvěra v soudobé instituce umění pochází také jeho obdivuhodné nadšení a étos. A je imponující, že mu tyto kvality vydržely i po několikaletém působení v Brně. Asi to tady vůbec nemá lehké, co se někomu jeví jako přívod čerstvého vzduchu, může jinému připadat jako iritující průvan.

Radek Horáček, výtvarný kritik a pedagog PedF MU:

Na současné dramaturgii Domu umění mi samozřejmě může vadit poněkud jednostranná orientace na fotografii. Ale spíše to beru jako osobní koncepční vklad ředitele, jehož výsledkem je výrazně zvýšený zájem mladého publika. Chybí mi citlivější vztah k domácí scéně. Velice mi vadí, že Pavel Liška a Jiří Valoch nedokázali spolupracovat a skutečnost, že Jiří VaIoch dostal výpověď, vnímám jako další brněnskou ostudu i ztrátu. Přesto si myslím, že Dům umění rozhodně plní svou hlavní úlohu, tedy prezentaci aktuálního dění v současném umění. Cenná je i skladba doprovodných programů.

Lenka Lindaurová, šéfredaktorka časopisu Umělec:

Dům umění se pod vedením Pavla Lišky změnil radikálně k lepšímu - z provinční výstavní síně se stalo prestižní místo, kde se koná řada bezkonkurenčních výstav. Určitě to neměl jednoduché, jak znám české nevstřícné a xenofobní prostředí. Podařilo se mu dát výraznou image. Pavel Liška se zaměřil na prezentaci aktuálního umění, kterou naplnil. Instituce takto zaměřené se u nás dají počítat na prstech. A je to jistě fundovaná činnost zasluhující respekt.

Milan Knížák, ředitel Národní galerie v Praze:

Pan Liška je nezdravě ambiciózní. V emigraci, kde dlouho působil, nedosáhl žádných úspěchů. Podléhá módním vlivům. Z Domu umění v Brně vypudil Jiřího Valocha, který patří k dlouholetým pilířům výtvarné scény v Brně.

Jan Bružeňák, výtvarník a vedoucí katedry výtvarné výchovy PedF MU:

V podstatě nemám výhrady a s Domem umění jsem spokojen. Já bych podobné věci neřešil, ať to je, jak to je. Možná by jen potřeboval větší prostory.

Tomáš Ruller, bývalý děkan FAVU VUT:

Myslím, že pan Liška dělá dobře, že se nezaměřuje pouze na regionální aktivity, ale naopak je spojuje s mezinárodním záběrem. To je dobrá politika. Bylo by špatně, kdyby náplň sklouzla pouze k regionu. Koncepce je podle mě vyvážená a to právě díky konfrontaci mezi zahraničím a českým současným uměním.

Petr Kvíčala, výtvarník a pedagog FAVU VUT:

Oceňuji, že se Pavlu Liškovi podařilo do Brna dostat významné umělce evropského i světového významu a projekty, které jsou přínosem nejen pro odborníky či studenty, ale i širokou veřejnost. Navíc s ním mám osobně nejlepší zkušenosti. Paradoxně, to co chválím, bude i mírnou výtkou. Díky velkým zahraničním projektům se nemůže uskutečnit více malých výstav, tudíž i čeští autoři se zapojují méně. Opravdovou výtku mám ale k propuštění Jiřího Valocha.

Dalibor Chatrný, výtvarník:

Dům umění získal jiný směr, myslím, že je trošku zahlcen fotografií a architekturou. Program považuji za nevyvážený, ale vždy má něco své plus a mínus. Stav Domu umění ale odpovídá celkové situaci v českém výtvarném dění. Myslím, že kdyby zde zůstal Jiří Valoch, mohl být program již delší dobu pestřejší. Budoucí konkurz vítám. Od toho také nejrůznější termíny jsou, aby docházelo k změnám a vývoj nestagnoval.