Galerie představuje třetí dimenzi, 2001, MF Dnes

<small>Z Kokolia</small>

autor textu: Radek Horáček

Galerie představuje třetí dimenzi

deník MF Dnes, 20.4.2001, vyšlo k výstavě: 3D, Galerie druhá modrá, Brno

Dubnové výstavy v brněnských soukromých galeriích potvrzují svou osobitostí nezastupitelnou úlohu, jakou vedle galerií státních či městských tyto instituce hrají v provozu současného umění. Galerie Aspekt představuje dosud ojedinělou expozici meditativně vyznívajících monumentálních kreseb Stanislava Libenského, který je běžně známý jako špičkový a progresivní představitel současného českého sklářství. Galerie Eskort zase nabízí tvorbu umělců nejmladší generace a v Galerii Druhá modrá zkoumá výstava nazvaná 3D problematiku zobrazení iluze trojrozměrného prostoru v dvojrozměrné ploše obrazu. Několik pohledů věnujme Galerii Druhá modrá, kde na kolektivní výstavě můžeme sledovat několik autorských přístupů k tradičnímu problému výtvarného umění. Narozdíl od pravěkého tvůrce, který s chutí využil zakřivení skály, aby lépe postihl objem tvarů zobrazovaného zvířete, a narozdíl od renesančních malířů, kteří racionálními úvahami dospěli k pravidlům perspektivního zobrazení, mají naši současníci k dispozici počítačové programy, kterými mohou diváka pozvat do iluzivního trojrozměrného světa. A všichni víme, jak je neuchopitelnost virtuální reality lákavá. Jenže výstava 3D se naopak zabývá pokusy uložit do dvojrozměrné plochy trojrozměrnou iluzi klasickými malířskými a kreslířskými prostředky. Dalibor Chatrný ve svém souboru Bydliště naznačuje schematickými linkami iluzi prostoru místnosti, do níž pak dalšími zásahy vnáší různé prolamování, vrstvení a prostupování prostorů. Naopak Vladimír Kokolia neužívá ani jedinou narýsovanou linii. Jeho vrstvené labyrinty jsou spíše odvozeny z figurálních tvarů a nabízejí nám neuchopitelně vířivý prostor gest a pohybů. Zcela jinak se iluze prostoru zmocňuje Vladimír Havlík, který geometrické segmenty uvádí do neuchopitelného pohybu především barvou. Ovál namalovaný jemným odstínem růžové se na bledě šedozeleném pozadí nenápadně dostává do těkavého pohybu. Jestli najdeme správnou vzdálenost a upřeme na Havlíkovy obrazy soustředěný pohled, pak se po chvíli ponoříme do neuchopitelné pohybové iluze. Je třeba zdůraznit, že nejde o počítačový princip tzv. Magického oka, ale o klasickou práci s mícháním barevných odstínů. Také Tomáš Zelenka se svými prosvítajícími reliéfy ze silikonu a Václav Krůček s reliéfem z bílého pravoúhlého rastru matou naše vizuální vnímání, podobně jako Ondřej Smeykal svou sérií fotografií. Výstava 3D je tak pozoruhodnou úvahou o výtvarném zkoumání iluze objemu, ale současně skýtá i docela zábavný a přitažlivý divácký zážitek.