Eva Nádvorníková, 2006, nepublikováno

<small>Z Kokolia</small>

autor textu: Vladimír Kokolia

Eva Nádvorníková
Hodnocení diplomové práce Evy Nádvorníkové

nepublikováno, 8.6.2006, vyšlo k: Obhajoba diplomové práce Evy Nádvorníkové, Akademie výtvarných umění v Praze, Praha

Před pěti lety jsem napsal:

„Evin hedonizmus si nic nekomplikuje, prostě nabízí vzrušivé barvy a elegantní křivky, jejichž hlavním účelem je patrně to, abychom si je jen užívali. Nějaké velké řeči okolo toho se Evě zdají podle všeho zbytečné, zdá se, že je se vším hned hotová. To může být celkem osvěžující přístup, jestliže jsme zrovna přesyceni přeintelektualizovanými zdůvodňováními. Jinak ale skutečnost, že kolem toho nedělá velké cavyky, neboli že z toho nedělá žádné problémy, může snadno znamenat, že žádné problémy ani neřeší. Nechci říct, že smyslem výtvarného umění je řešit nějaké problémy, ale bylo by ochuzením vyhýbat se problémům, výtvarným a názorovým, které přirozeně kolem práce vznikají. A to tím spíš, že Evina letora možná tíhne k tomu, aby se věci neproblematizovaly.“

Evě nikdy nescházel malířský temperament, ale po větší část doby jejího studia to vypadalo, že si vystačí jenom s ním. Schytávala za to ode mně někdy dost drsnou kritiku. Zrovna v době asi před dvěma lety, když už jsem tak trochu zrácel víru, že se to může změnit, a poté, co si prošla „krizí“, sesbírala všechnu svoji chuť malovat a pustila se do toho způsobem, který se mi zdál být v úplném protikladu k jejímu založení. Přinutila se jít do plenéru, a vydržet tam dlouho, několik týdnů, u jednoho námětu, který byl nesnadný, prostorový, nutící k promýšlení. Byl to imponující běh na dlouhou trať. Za to, jakým způsobem se jí podařilo vybabrat z předchozího stavu, získala v loňském roce ateliérovou cenu. Na volné sérii korun stromů si ověřovala nosnost použitých prostředků, postupně zjišťovala, jak namalovat skupinu předmětů, jak zapracovat oblohu, jak si rozložit síly, jak si udržet úžas.

Řada vrcholí v předložených velkých formátech. Dva největší vznikly důsledně venku, před motivem – navzdory rozličným praktickým potížím, když bylo nutno formáty chránit před deštěm a větrem. Závažnější byly ovšem problémy výtvarného druhu; co vlastně člověk v plenéru vidí, a zdali může mít hra surového světla vůbec rovnocenný výraz v malbě. Zdá se, že Eva zjistila překvapivou skutečnost, že si právě před motivem musí strašně moc věcí transponovat nebo rovnou „vymýšlet“. Každý detail pohledu, když ho sevřeme klepety dvou očí, nám ukáže své divoké pozadí, a vidíme, že pokračuje do nekonečna. I když nás omezuje zorné pole, víme, že jsme uprostřed. Copak to se dá namalovat? Eva si všimla, že když venku maluje podle motivu, že to je zcela jiné nastavení, jiný druh stanoviště, než jaký máme, když malujeme podle fotky. Tento pomyslný bod, odkud se obraz maluje, se stal nakonec i vlastním tématem diplomové práce. Představuje tři druhy „protavení“ obrazu: podle reálu, podle fotky a přes grafiku.

Malování podle fotky má odlišnou metriku a jinou, mnohem krotší nekonečnost. Objektiv za nás odstřihl to nezvladatelné, podíval se místo nás, malujeme to z pohledu jeho jednoho oka. Obraz lze líp ovládat, ovšem za cenu, že jsme se napřed nechali ovládnout objektivem. Podle fotky Eva namalovala noční korunu jabloně ozářenou světlem.

Korunu jabloně dělala i ve vícebarevné grafice, kde je rytcovo stanoviště do sebe na několikrát zavinuto. Místo odkud ryjeme matrici, se na otisku nachází za obrazem. Eva kombinuje matrice, aby zachytila vibraci světla.

Přál bych si, aby trojici doplňovala ještě koruna stromu z hlavy, protože to je stanoviště dalšího druhu. Ale i bez toho považuji výsledek za silný a zralý. Připadá mi i současný. Zkušenost s bezprostřední malbou v plenéru Evě upřímně závidím…

Otázka, odkud věc děláme, je zajímavá a může být pro malbu i praktická. Nepřeceňoval bych ji, malování je pořád to hlavní, ale jsem rád, že si ji Eva objevila. Jaký posun oproti těm bezproblémovým rokům! I když podle mě je kyvadlo stále ještě ve fázi protipohybu – věřím, že časem u Evy převládne zpátky její razantní bezstarostnost. Jenže tohle veliké zkáznění, které si sama uložila a kterému věnovala tolik vůle, času a práce, bude teď dodávat i těm nejlehčím tahům svou váhu.

Doporučuji Evu Nádvorníkovou k udělení magisterského stupně.